Když mateřská společnost řídí cenovou politiku ve skupině aneb transferové ceny opětovně pod drobnohledem finanční správy
Nejvyšší správní soud (NSS) nedávno řešil případ zaměřený na transferové ceny a dopady vlivu mateřské společnosti na cenovou politiku dceřiné společnosti. Konkrétně šlo o tuzemskou společnost obchodující s ocelovým šrotem, která vykazovala dlouhodobé ztráty. Dle Krajského a potažmo i Nejvyššího správního soudu byla cenová strategie stanovena mateřskou společností a dceřiná společnost vstupovala do obchodních vztahů s nezávislými subjekty pouze v administrativní roli. Správce daně tak posoudil příkaz mateřské společnosti vedoucí k nerentabilnímu prodeji v souladu s § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, vyčíslil újmu a dodatečným platebním výměrem doměřil daň.
Dle finanční správy bylo klíčovým důvodem ztrátovosti nastavení cen mateřskou společností (sídlící ve Francii). Finanční správa shledala, že mateřská společnost přímo určovala ceny, za které tuzemská společnost nakupovala a prodávala své produkty (mimo skupinu). Finanční správa posoudila transakci jako příkaz vedoucí k nerentabilnímu prodeji a zvýšila dceřiné společnosti základ daně (resp. snížila daňovou ztrátu) ve výši újmy, která dceřiné společnosti vznikla (na úrovni minimální marže, kterou by dceřiná společnost dosáhla, kdyby nebyla vázána příkazy mateřské společnosti).
Dceřiná společnost se proti rozhodnutí správce daně odvolala, argumentujíc, že daňové orgány pochybily, když na případ aplikovaly § 23 odst. 7 zákona, neboť relevantní transakce byly sjednány mezi dceřinou společností a nezávislými osobami. Nadto byly dle žalobkyně ceny obchodů určovány podle cen komodit na burze, a tudíž odpovídaly tržním podmínkám. Společnost dále poukazovala na to, že ve sledovaném období došlo k poklesu cen komodit, což vysvětluje ztrátovost, a odmítala, že by cenová politika byla výsledkem pokynů mateřské společnosti.
Krajský soud (KS) neuznal argumenty společnosti. KS poukázal na to, že prověřovanou transakcí byla služba žalobkyně vůči mateřské společnosti spočívající ve ztrátovém prodeji kovového šrotu (resp. splnění příkazu mateřské společnosti), a to výrazně pod úrovní nákladů. Nejvyšší správní soud následně rozhodnutí Krajského soudu potvrdil.
Rozsudek má potenciální dopady na praxi skupinových struktur. Skutečnost, kdy poplatník vstupuje do obchodních vztahů s třetími (nespojenými) subjekty, sama o sobě nevylučuje aplikaci pravidel o tržní ceně, pokud je cenová politika nastavena způsobem, který ekonomicky poškozuje dceřinou společnost.
V případě, že Vás k danému rozsudku zajímá více informací, neváhejte se na nás obrátit, rádi Vám pomůžeme!
Michaela Kozminská
kozminska@clarksonhyde.cz
